Jsou muži opravdu tak tvrdí, jak tvrdí?

Muži jsou lépe vybaveni

To on by měl být schopnější, udatnější, své emoce držet pod kontrolou a případné slabé chvilky nedávat najevo. Co vás k takovému přístupu vlastně vede? V první řadě je to dáno biologicky* –* muži jsou již od pohledu pro roli silnějších vhodnější více než ženy. Jsou větší, fyzicky lépe vybavení a díky většímu množství hormonu testosteronu jsou i agresivnější. Také z hlediska vývoje jsou muži ochránci a bojovníci.

Komu patří slzy?

Vyvinuli se a z generaci na generaci předávali rysy, jak se postarat a zabezpečit ženy coby matky, zranitelné zachovatelky rodu. Obrovskou roli hraje také samozřejmě výchova. Dospělí poměrně odlišně jednají s dívkami a s chlapci. Zatímco u děvčat se považují za normální slzy, pláč či mazlení, k chlapcům bývá přístup o poznání tvrdší. Některým pak nezbývá než hrát si na tvrďáky, skrývat své slabosti a slzy utírat potají v koutku...

Přesto jsou zranitelní…

V neposlední řadě je zde hledisko identity*. *Pocit identity tvoří každého z nás. To, jak si dítě identitu tvoří, se odrazí později v jeho přístupu ke světu. Všichni vzhlížíme nejvíce k matce – dívky ji napodobují, chlapci se snaží co nejvíce odlišit. Pro ně jsou nejdůležitější činy, ne jejich výsledky či vztahy. Muži, se kterými žijeme, se tedy vesměs snaží utajit své smutky a slabosti, nedat najevo nejistotu či své chyby, vše zvládnout bez pomoci jiných a nikdy nepřiznat prohru. Ale přesto všechno nejsou bez citů, jsou zranitelní a křehcí, a většinu věcí prožívají stejně hluboce jako my.

Rozumné ženy tohle všechno vědí, jejich chlapské image neničí, ale také ho neberou obzvláště vážně. Ovšem když je nejhůř, nebojí se muže pohladit, být jim nablízku a poskytnout jim svoji mlčenlivou oporu. * *